Informace
Ješt�?�?ii se p�?eestehovali na ksichtí knihu. https://www.facebook.com/Jesteripaintball

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce. Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server

Ostatní

Zákl-1 Základní řád ozbrojených sil České republiky

Takhle to chodí na vojně nyní:). Slouží pro poučení těch co tam nebyli a pro připomínku všech záložáků.

ZÁKLADNÍ ŘÁD OZBROJENÝCH SIL ČESKÉ REPUBLIKY

ZÁKLADNÍ ŘÁD
OZBROJENÝCH SIL ČESKÉ REPUBLIKY
Zákl-1

PRAHA 2001

 

 

ÚVOD

Základní řád ozbrojených sil České republiky stanovuje z rozhodnutí prezidenta republiky, jako vrchního velitele ozbrojených sil, pravidla režimu života vojáků v činné službě a v souladu s ustanovením § 2 odst. 2 písm. b) zákona č. 220/1999 Sb., o průběhu základní nebo náhradní služby a vojenských cvičení a o některých právních poměrech vojáků v záloze, zejména podrobněji upravuje vojenské kázeňské právo, vztahy mezi příslušníky ozbrojených sil a výkon vojenské činné služby.

Ustanovení tohoto řádu jsou závazná pro všechny příslušníky ozbrojených sil České republiky (ČR) a v oblasti kázeňského práva i pro občanské zaměstnance ozbrojených sil a Ministerstva obrany, kteří jsou vedoucími zaměstnanci a jako služební orgány[1]) jsou přímými nadřízenými vojáků v rozsahu zastávaných funkcí.

Tento řád nabývá účinnosti dnem 1. prosince 2001; týmž dnem pozbývá platnosti Základní řád ozbrojených sil České republiky (neutajovaný, evid. zn. Zákl-1) vydaný v roce 1992 a Základní řád ozbrojených sil České republiky, 2. vydání (ve znění doplňků 1 až 3) (neutajovaný, evid. zn. Zákl-1) vydaný v roce 1996.


 

HLAVA 1
VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ

1. Ozbrojené síly České republiky

1. Česká republika k zajišťování své bezpečnosti vytváří ozbrojené síly. Vrchním velitelem ozbrojených sil ČR je prezident republiky. Ozbrojené síly se člení na Armádu České republiky (AČR), Vojenskou kancelář prezidenta republiky a Hradní stráž.

2. Základním úkolem ozbrojených sil je připravovat se k obraně České republiky a bránit ji proti vnějšímu napadení. Ozbrojené síly plní též úkoly, které vyplývají z mezinárodních smluvních závazků České republiky o společné obraně proti napadení, a podílejí se na činnostech mezinárodních organizací ve prospěch míru účastí na mírových operacích, záchranných a humanitárních akcích.

3. Příslušník ozbrojených sil[2]) (dále jen voják) je obráncem své vlasti - České republiky. Plnění této povinnosti vyžaduje podřizovat osobní zájmy zájmům vlasti.

4. Vojáci AČR se mohou používat také ke střežení objektů důležitých pro obranu státu, k plnění úkolů při ochraně státních hranic, k zajištění vnitřního pořádku a bezpečnosti, k záchranným pracím při pohromách nebo při jiných závažných situacích, které ohrožují životy a zdraví, značné majetkové hodnoty nebo životní prostředí.

2. Vojenská přísaha

5. Každý voják skládá vojenskou přísahu. Tuto přísahu skládá v místě dislokace vojenského útvaru, ústavu, školy, zařízení (dále jen útvar) nebo na jiných významných místech za účasti představitelů orgánů státní správy, samosprávy a rodinných příslušníků. Vojenskou přísahu skládají vojáci v základní nebo náhradní službě po absolvování základního výcviku a zvládnutí povinností vojína, pochopení významu vojenské přísahy, bojové zástavy, vojenské kázně, nejpozději však jeden a půl měsíce po nástupu do základní nebo náhradní služby. Text vojenské přísahy je uveden v příloze 1 tohoto řádu.

6. Den složení vojenské přísahy se vyhlašuje v rozkaze velitele útvaru. Tento den je v míru pro útvar slavnostním dnem.

Všichni vojáci, kteří z jakýchkoli důvodů nesložili vojenskou přísahu ve stanovený den, ji složí v následujících dnech jednotlivě, na místě k tomu určeném. Způsob složení vojenské přísahy je uveden v příloze 2 tohoto řádu.

Složení vojenské přísahy potvrdí voják svým podpisem na tiskopisu textu přísahy. Tiskopis se zakládá do osobního spisu vojáka.

Seznamy vojáků, kteří složili vojenskou přísahu, se ukládají na štábu útvaru ve zvláštním svazku. Po uplynutí stanovené lhůty se seznamy odevzdají do Vojenského ústředního archivu.

Složení vojenské přísahy se vojákům v základní nebo náhradní službě zapíše do vojenských knížek a evidenčních listů.

3. Bojová zástava

7. Bojová zástava je symbolem vojenské cti a statečnosti. Připomíná každému vojákovi povinnost sloužit vlasti a bránit ji proti vnějšímu napadení.

Bojovou zástavu propůjčuje útvaru (svazku, svazu) ozbrojených sil prezident republiky k 8. květnu nebo 28. říjnu na návrh ministra obrany ČR (náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta republiky). Ve výjimečných případech může prezident republiky propůjčit bojovou zástavu mimo tyto dny. Návrh se předkládá služebním postupem šest měsíců před propůjčením a musí obsahovat vyobrazení bojové zástavy a stanovisko Historického ústavu AČR (příloha 3 tohoto řádu).

Bojovou zástavu předává útvaru (svazku, svazu) ozbrojených sil představitel Ministerstva obrany (Vojenské kanceláře prezidenta republiky) slavnostním způsobem, obdobně jako se skládá vojenská přísaha.

Každý útvar (svazek, svaz) smí mít pouze jednu bojovou zástavu, která se nachází vždy u útvaru. V boji (v misi) se nachází v prostoru činnosti.

Bojová zástava se zachovává bez ohledu na změny názvu útvaru (svazku, svazu) nebo jeho číslování. Změny názvu a číslování se zapisují do listiny, která se vydává spolu s bojovou zástavou.

Všichni příslušníci útvaru (svazku, svazu) jsou povinni obětavě a udatně chránit bojovou zástavu v boji a nedopustit, aby se jí zmocnil protivník.

Byla-li bojová zástava ztracena, budou příslušní velitelé a vojáci, kteří tuto ztrátu zavinili, vzati k odpovědnosti.

Útvary, které nemají bojovou zástavu, používají při slavnostních příležitostech státní vlajku.

4. Práva vojáků a jejich omezení

8. Základní občanská práva a svobody vojáků stanovuje Listina základních práv a svobod a mezinárodní smlouvy podle čl. 10 Ústavy České republiky. Některá omezení stanovují zákony[3]).

9. Každý voják má právo obrátit se sám nebo společně s jinými na velitele s návrhem, žádostí nebo stížností ve věcech, které souvisejí s výkonem vojenské činné služby (dále jen petice), ve veřejném či jiném společném zájmu. Postup při přijímání, projednávání a vyřizování petice se řídí ustanoveními zákona[4]). Ostatní petice se postupují příslušným orgánům.

10. Příjem petice velitel potvrdí. Je-li petice zaslána poštou, její příjem potvrdí písemně nejpozději do pěti pracovních dnů od jejího doručení. Petice se u útvaru evidují samostatně včetně jejich stručného obsahu, data a způsobu vyřízení.

11. Petice se musí vyřizovat rychle, odpovědně a hospodárně. O projednání nebo ústním vysvětlení se sepíše zápis, v němž se musí uvést datum a místo úkonu, osoby, které se projednání nebo vysvětlení zúčastnily, konkrétní předmět jednání a vyjádření jednotlivých osob k předmětu jednání.

12. Odpověď na petici musí obsahovat odůvodněné stanovisko k jejímu obsahu a ke způsobu jejího vyřízení. Podle povahy věci se může podateli petice poskytnout i ústní vysvětlení se zápisem o tomto vysvětlení.

5. Návrhy, žádosti a stížnosti

13. Každý voják se může na nadřízeného velitele obrátit s návrhem, žádostí nebo stížností v osobním zájmu (dále jen stížnost). Ve výkonu tohoto práva se nesmí nikomu bránit. Výkon tohoto práva nesmí být nikomu na újmu. Je zakázáno vojáka vystavovat nátlaku, aby svou stížnost odvolal.

14. Stížnosti se zpravidla přednášejí při denním hlášení. Mohou se podávat i písemně nebo při pohovorech v rámci kontrol. Stížnost na velitele útvaru, popřípadě na vyšší nadřízené, je možno podat pouze písemně s výjimkou stížností přednesených při pohovorech v rámci kontrol.

Návrhy, žádosti nebo stížnosti a výsledky jejich řešení se zapisují do Knihy návrhů, žádostí a stížností.

15. Stížnosti vyřizují ti velitelé, do jejichž působnosti předmět stížnosti náleží, nebo specializované orgány vnitřní kontroly[5]). Stížnosti je nutno urychleně, hospodárně a odpovědně prozkoumat a vyřídit nebo zařídit jejich vyřízení, přičemž se musí vyřídit všechny body stížnosti.

Velitelé odpovídají za vytváření podmínek pro správné a včasné vyřizování stížností.

16. Stížnost se posuzuje podle svého obsahu, nikoli podle formálního označení. Vykazuje-li stížnost znaky podání podle právních předpisů[6]), postupuje se v souladu s těmito předpisy.

17. Velitel je povinen stížnost posoudit, a je-li k tomu oprávněn, vyřídit ji. Není-li oprávněn ji vyřídit, postoupí ji k vyřízení tomu veliteli, jemuž tato pravomoc přísluší. Voják musí být o tomto postupu vyrozuměn. Stížnost nelze předat nebo postoupit k vyřízení tomu, vůči němuž podání směřuje.

18. Stížnost, která obsahuje údaje o závažném porušení lidských práv a svobod, např. o rasové či jiné diskriminaci, o mučení, o nelidském či ponižujícím zacházení nebo trestání, může voják předat přímo hlavnímu inspektorovi ochrany lidských práv v rezortu MO.

19. Voják, který vědomě podal ve své stížnosti nepravdivé nebo zkreslené údaje, bude vzat k odpovědnosti podle právních předpisů[7]). Stejně tak i nadřízený, který se dopustil nespravedlnosti nebo připustil nezákonné jednání vůči stěžovateli za jím podanou stížnost, nedůsledně ji řešil, nebo neučinil opatření k nápravě.

20. Stížnosti, které není třeba prošetřovat na místě nebo na podkladě vyjádření, popřípadě spisového materiálu, se musí vyřídit do 10 pracovních dnů ode dne, kdy byly doručeny příslušnému veliteli.

21. Příjem stížnosti, která nebyla podána ústně nebo doručena osobně, a kterou nelze vyřídit v souladu s ustanovením čl. 20 tohoto řádu, se musí vojákovi potvrdit do pěti pracovních dnů ode dne doručení.

22. Stížnosti, které nelze vyřídit (prošetřit) podle ustanovení čl. 20 tohoto řádu do 10 dnů ode dne jejich doručení veliteli, který je má vyřídit, se musí vyřídit do 30 dnů ode dne, kdy byly tomuto veliteli doručeny. Tuto lhůtu lze překročit jen ve výjimečných případech a se souhlasem přímého nadřízeného toho velitele, který stížnost vyřizuje (prošetřuje). Důvody prodloužení této lhůty se musí vojákovi, který stížnost podal, oznámit.

23. Stížnost, jejíž vyřízení (prošetření) náleží do pravomoci jiného velitele, se mu musí postoupit k vyřízení (prošetření) do pěti pracovních dnů ode dne jejího doručení a voják musí být o postoupení vyrozuměn. Velitel, kterému byla stížnost postoupena, stěžovateli její příjem nepotvrzuje.

24. Při prošetřování stížnosti je nutno vycházet z jejího obsahu bez ohledu na to, kdo ji podal a proti komu směřuje. Vyžaduje-li to správné vyřízení stížnosti, musí být při šetření vyslechnut stěžovatel a osoby, proti kterým stížnost směřuje.

25. Stížnost se považuje za vyřízenou, jakmile byla po jejím prošetření učiněna opatření potřebná k odstranění zjištěných závad a stěžovatel o tom byl vyrozuměn. O vyřízení stížnosti se musí stěžovateli podat zpráva ve lhůtách stanovených v čl. 20 a 22 tohoto řádu.

26. Opakuje-li voják stížnost, je nutno přezkoumat, zda původní stížnost byla správně vyřízena a o výsledku podat vojákovi zprávu. Neobsahují-li jeho další stížnosti v téže věci nové skutečnosti, není nutno potvrzovat jejich příjem ani je prošetřovat.

27. Velitelé jsou povinni neprodleně učinit v rámci své pravomoci opatření potřebná k odstranění závad zjištěných při prošetřování stížností a zajistit, aby se tyto závady neopakovaly.

28. Velitelé útvarů jsou povinni nejméně jednou za čtvrtletí kontrolovat stav vyřizování návrhů, žádostí a stížností.

29. Podáním nebo vyřízením (prošetřením) stížnosti není dotčeno právo domáhat se nápravy podle jiných právních předpisů6).

30. Žádosti, které nejsou v právních předpisech a interních normativních aktech upraveny, se vyřizují služebním postupem. Posuzují se podle svého obsahu a nikoli podle formálního značení.

31. Žádosti se vyřizují neprodleně, nejpozději do 10 pracovních dnů od jejich doručení nebo přednesení velitelským orgánům příslušným k jejich vyřízení. Výsledek vyřízení žádosti se vojákovi oznámí písemně nebo s jeho souhlasem ústně.

32. Žádosti vojáků z povolání ve věci služebního poměru se vyřizují podle části deváté zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání. Žádosti a stížnosti vojáků o určení k náhradní službě nebo o dodatečný odklad základní nebo náhradní služby a vojenského cvičení se vyřizují podle části páté zákona č. 218/1999 Sb., o rozsahu branné povinnosti a o vojenských správních úřadech (branný zákon).

33. Žádosti vojáků o informace, které se vztahují k působnosti státních orgánů a orgánů územní samosprávy, se podávají a vyřizují podle zvláštního zákona[8]).

6. Povinnosti vojáků

34. Zjistí-li voják protiprávní jednání (trestný čin nebo přestupek), narušování bojové pohotovosti a jiné skutečnosti, které způsobují újmu ozbrojeným silám, je povinen to hlásit služebním postupem, popř. přímo orgánům Vojenské policie.

35. Voják je zejména povinen:

a) připravovat se k obraně vlasti a k plnění úkolů ozbrojených sil v rámci odborné přípravy zejména výcvikem a zvyšováním tělesné zdatnosti;

b) svědomitě konat službu, dodržovat ustanovení právních a vojenských předpisů a plnit rozkazy nadřízených;

c) zachovávat mlčenlivost o utajovaných skutečnostech před osobami, které nejsou oprávněny se s nimi seznamovat. Zproštění povinnosti zachovávat mlčenlivost se řídí platnými zákony[9]);

d) seznámit se s vojenskými předpisy, které se svým obsahem týkají výkonu jeho vojenské činné služby;

e) zachovávat pravidla vojenské zdvořilosti, být čistě a pečlivě ustrojen a upraven;

f) dodržovat zásady mezinárodního práva válečného a humanitárního práva;

g) dodržovat zásady bezpečnosti, ochrany zdraví a požární ochrany;

h) chránit životní prostředí;

i) hlásit nadřízenému a písemně doložit všechny důležité osobní změny, hlásit změny zdravotního stavu, jakož i závady a nedostatky, které ztěžují výkon služby nebo ze kterých může škoda vzniknout;

j) pečovat o svěřenou výstroj, výzbroj, ostatní techniku a další materiál a udržovat je v provozuschopném stavu;

k) nepožívat alkoholické nápoje a jiné návykové látky[10]) v kasárnách a ve vymezených vojenských objektech, v době zaměstnání i mimo tyto objekty, a nenastupovat pod jejich vlivem do zaměstnání.

36. Voják se podrobuje rozkazům nadřízených, plní je včas, iniciativně a bez ohledu na překážky. Voják plní povinnosti houževnatě a vytrvale i v nejsložitějších situacích. Chrání své nadřízené a spolubojovníky před hrozícím nebezpečím.

37. K zajatcům se chová voják humánně. Raněným poskytuje pomoc, dovoluje-li to boj. Parlamentáři, zdravotnická zařízení označená mezinárodně uznávaným rozpoznávacím znakem a jejich personál, technika a zařízení označené mezinárodním rozpoznávacím znakem civilní ochrany jsou pro něj nedotknutelné.

38. Kdo za bojové situace projeví zbabělost, odepře poslušnost, vzdálí se svévolně z boje nebo se dopustí plenění, válečné krutosti, perzekuce obyvatelstva a zneužívání mezinárodně uznávaných a státních znaků, bude potrestán podle zákona. Stejně bude potrestán i voják, který se ze zbabělosti nebo malomyslnosti vzdá do zajetí.

39. Se souhlasem nejbližšího nadřízeného velitele se za bojové situace mohou vzdálit jen ranění a k boji nezpůsobilí vojáci. Lehce ranění po ošetření, jakož i ti vojáci, kteří raněné k ošetření doprovázeli, se musí, jakmile splní tento úkol, ihned vrátit ke své jednotce.

40. Zajatý voják nesmí vyzradit nic, co by poškodilo vlastní vojáky a prospělo protivníkovi. Při výslechu je povinen udat jen své jméno, příjmení a hodnost, datum narození a osobní číslo (číslo osobní známky). V zajetí je voják povinen se podřizovat společně zajatému nadřízenému nebo hodností vyššímu a plnit jeho rozkazy. Zajatý voják se nesmí protivníkovi zavázat, že se nezúčastní další bojové činnosti.

7. Nadřízení a podřízení

41. Každý voják má vojenskou hodnost. Přehled vojenských hodností a jejich členění do hodnostních sborů jsou uvedeny v příloze 4 tohoto řádu.

42. Podle služebního zařazení a vojenské hodnosti vojáci mohou být navzájem buď nadřízenými, nebo podřízenými. Nadřízení mají právo dávat podřízeným rozkazy a jsou povinni kontrolovat jejich plnění. Podřízení jsou povinni plnit rozkazy nadřízených.

43. Nadřízený je povinen:

a) organizovat, řídit, kontrolovat a hodnotit výkon služby podřízených;

b) mít přehled o zdravotní způsobilosti svých podřízených k výkonu služby;

c) zabezpečovat odbornou přípravu včetně výcviku podřízených;

d) vytvářet příznivé podmínky pro výkon služby a dodržování bezpečnostních opatření;

e) vést podřízené k vojenské kázni, zejména k plnění služebních povinností, a vyvozovat důsledky z jejich porušování.

44. Přímými nadřízenými jsou ti, kterým jsou vojáci služebně podřízeni, byť jen dočasně. Přímý nadřízený, nejbližší k podřízenému, se nazývá nejbližší nadřízený.

45. Prezident republiky je nadřízen všem vojákům ozbrojených sil ČR, ministr obrany ČR je nadřízen všem vojákům AČR.

46. Vojáci, kteří nejsou nadřízenými podle služebního zařazení, jsou nadřízenými podle vojenské hodnosti takto:

a) armádní  generálové  a generálporučíci   všem  příslušníkům  hodnostních  sborů   vyšších  důstojníků,  nižších  důstojníků,  praporčíků,  rotmistrů,  čekatelů-důstojníků, čekatelů-praporčíků, všem poddůstojníkům a mužstvu;

b) generálmajoři, brigádní generálové a plukovníci všem příslušníkům hodnostních sborů nižších důstojníků, praporčíků, rotmistrů, čekatelů-důstojníků, čekatelů-praporčíků, všem poddůstojníkům a mužstvu;

c) podplukovníci a majoři všem příslušníkům hodnostních sborů praporčíků, rotmistrů, čekatelů-důstojníků, čekatelů-praporčíků, všem poddůstojníkům a mužstvu;

d) příslušníci hodnostního sboru nižších důstojníků všem poddůstojníkům a mužstvu;

e) příslušníci hodnostních sborů praporčíků, rotmistrů, čekatelů-důstojníků a čekatelů-praporčíků všem poddůstojníkům a mužstvu svého útvaru;

f) poddůstojníci všem příslušníkům mužstva své roty (baterie).

47. Podle vojenské hodnosti jsou vojáci navzájem hodností vyšší nebo nižší.

Vojáci hodností vyšší jsou povinni vyžadovat, aby vojáci hodností nižší dodržovali vojenskou kázeň, veřejný pořádek, byli řádně ustrojeni a upraveni a zachovávali pravidla vojenské zdvořilosti a vzdávání pocty. Vojáci hodností nižší musí tyto požadavky vojáků hodností vyšších plnit.

48. Plní-li společně úkoly vojáci, kteří nejsou navzájem podřízenými, a nestanovil-li velitel jejich vzájemný služební vztah, stává se nadřízeným ten, kdo má vyšší funkci, při stejných funkcích hodností vyšší a při stejných hodnostech služebně starší.

49. Ve zvláštních případech se stává hodností vyšší nadřízeným na vlastní odpovědnost, zejména:

a) vyžaduje-li to nezbytně zájem služby a kázně;

b) je-li třeba okamžitě zabránit protiprávnímu jednání;

c) vznikla-li potřeba jednotného velení v nepředvídaných případech a jiných závažných situacích, které ohrožují životy, zdraví, majetkové hodnoty nebo životní prostředí.

Ujme-li se hodností vyšší velení, je povinen tuto skutečnost neprodleně hlásit svému nejbližšímu nadřízenému.

8. Velitel a jeho vlastnosti

50. Velitel je služební orgán, který je služebně zařazen k velení jednotce, útvaru, svazku, svazu nebo zařízení ozbrojených sil[11]). Podstatnými znaky velitele jsou nedělitelná pravomoc, odpovědnost a iniciativa.

51. Nedělitelná pravomoc velitele znamená, že velitel je oprávněn a povinen v rozsahu své působnosti vydávat rozkazy, stanovovat a činit opatření a využívat takové prostředky v mezích zákonů a vojenských předpisů, které uzná za nutné, vhodné a dostačující ke splnění úkolu. Velitel využívá iniciativu a návrhy podřízených a jejich účast na přípravě rozhodnutí, rozkazů a výkonů vojenských činností. Rozhodnutí velitele nesmějí snižovat lidskou důstojnost a narušovat vztahy mezi vojáky.

52. Odpovědnost velitele vyplývá z povinnosti splnit stanovený úkol co možná s nejmenšími ztrátami. Nesplní-li tuto povinnost pro nečinnost nebo nedbalost, bude za to vzat k odpovědnosti. Odpovědnost velitele je stejně jako pravomoc nedělitelná a nemůže být přenesena. Velitel konkrétně neodpovídá za to, co v daných oblastech ukládá interní normativní akt vyššímu nadřízenému nebo jeho odbornému orgánu.

53. Svými morálními kvalitami a jednáním musí být velitel svým podřízeným příkladem. Vede je k samostatnosti, rozvoji zdravé iniciativy a odpovědnosti. Je spravedlivý při hodnocení jejich práce.

54. Mezi důležité povinnosti velitele patří rozvíjení tradic a výchova k úctě k nim. K tomuto účelu se u útvarů mohou zřizovat síně tradic a vede se kronika útvaru (příloha 5 tohoto řádu).

55. Ve svém jednání je každý velitel veden zájmy obrany státu a snahou věrně sloužit vlasti. Jeho jednání musí být zcela nestranné.

9. Všeobecné povinnosti velitelů

56. Velitel je v jedné osobě nadřízený a vychovatel podřízených. Řídí a vede je k dosažení stanovených cílů.

57. Velitel pravidelně kontroluje výcvik, výkon služby, výchovu osob (s důrazem na vztahy mezi nimi), výzbroj, ostatní techniku a další materiál, bojovou pohotovost, všestranné zabezpečení a péči o vojáka, dodržování norem pro ochranu utajovaných skutečností, bezpečnostních a protipožárních opatření, ochranu zdraví a životního prostředí. Tam, kde zjistí nedostatky, činí neprodleně opatření k nápravě, a není-li schopen nápravu zjednat sám, obrací se na nejbližšího nadřízeného. Má-li podezření ze spáchání trestného činu, neprodleně informuje příslušný orgán Vojenské policie.

58. Na dobu své dočasné nepřítomnosti určuje velitel v rozkaze k výkonu svých povinností zástupce. Při zastupování přebírá zástupce svěřené povinnosti a práva, jedná v duchu zásadních rozhodnutí velitele a mění je jen tehdy, hrozí-li nebezpečí z prodlení. Tato rozhodnutí veliteli po jeho návratu hlásí a zdůvodní.

59. Vojáci, kteří jsou nově služebně zařazeni na místa velitelů, přebírají velení dnem, který je stanoven v rozhodnutí o služebním zařazení k výkonu služby. Velitelé odevzdávají a přebírají funkce osobně za řízení nejbližšího nadřízeného. Na žádost přebírajícího nebo z jiného vážného důvodu určí nadřízený k odevzdání a převzetí funkce ve svém rozkaze komisi, která zkontroluje celkový stav součásti, zvláště počet osob, počet a stav výzbroje, ostatní techniky a dalšího materiálu, stav evidence, hospodaření, stav ochrany utajovaných skutečností a úroveň výcviku.

O výsledcích zjištěných při odevzdávání a přebírání funkce se pořizuje zápis.

60. V zápise o odevzdání a převzetí funkce se zpravidla uvádějí skutečnosti, které souvisejí s rozsahem odpovědnosti při výkonu dané funkce podle stanovených funkčních povinností, konkrétní stav ochrany utajovaných skutečností, životního prostředí, pracovních podmínek a obecné péče o zdraví.

Zápisy, které podepsali odevzdávající a přebírající velitel, a při komisionálním odevzdání a převzetí i členové komise, se předkládají ke schválení nejbližšímu nadřízenému veliteli, který převzetí funkce uveřejní ve svém rozkaze.

61. Lhůtu pro odevzdání a převzetí funkce určuje ustanovující velitel. Při předávání funkcí, u nichž je nezbytné uzavření dohod o hmotné odpovědnosti, se musí vytvořit podmínky pro inventarizaci materiálu a inventarizace se musí uskutečnit.

62. Vojáci, nově zařazení na místa velitelů jednotek (útvarů), počínaje velitelem roty (baterie), uskuteční při převzetí funkce s podřízenými pohovory, jejichž cílem je osobně zjistit a vyřešit jejich žádosti, stížnosti, oznámení a podněty. Doba a způsob pohovoru se vyhlašují v rozkaze velitele útvaru nejméně dva dny před jeho zahájením.

63. Ustanovení čl. 50 až 62 tohoto řádu platí o všech nadřízených, kterým podle organizačních struktur přísluší i jiný název než velitel, např. náčelník, správce, vedoucí apod. (dále jen velitel).

10. Vydávání a plnění rozkazů

64. Rozkaz je projev vůle nadřízeného, jímž se podřízenému závazně ukládá určitá povinnost s údaji nezbytnými k jeho splnění. Rozkaz musí obsahovat úkol, stanovenou dobu splnění a výčet sil a prostředků určených pro jeho splnění. Rozkaz musí být stručný a jasný. Ten, kdo vydá rozkaz, musí vytvořit podmínky pro jeho splnění a je povinen se osobně nebo prostřednictvím svých podřízených přesvědčit o jeho přesném a správném splnění.

Rozkazy, jejichž splnění vyžaduje vynaložení finančních nebo materiálních prostředků, lze ukládat jen tehdy, jsou-li tyto prostředky k dispozici.

Nadřízení nesmějí svými rozkazy zasahovat do působnosti podřízených velitelů, nevyžaduje-li to nezbytně prospěch služby, ani omezovat iniciativu podřízených.

65. Rozkazy vydávají nadřízení podřízeným buď přímo, nebo služebním postupem, ústně nebo písemně.

Voják, který dostal ústní rozkaz a pochopil ho, odpoví ?PROVEDU.? a potom rozkaz splní.

Je-li nutno se přesvědčit, zda podřízený rozkaz správně pochopil, uloží mu nadřízený, aby jej stručně zopakoval.

Voják je povinen hlásit plnění rozkazu svému nejbližšímu nadřízenému, a splnění rozkazu hlásí tomu nadřízenému, který rozkaz vydal.

66. Vydaný rozkaz se nesmí měnit bez závažných příčin. Vydá-li nadřízený podřízenému rozkaz, který mu znemožňuje plnit rozkaz předešlý, nebo mu jinak znemožní plnit vydaný rozkaz, je podřízený povinen nadřízenému tuto skutečnost ohlásit. Trvá-li přesto nadřízený na splnění nového rozkazu, je podřízený povinen jej splnit. Voják, který nový rozkaz plní, i nadřízený, který jej vydal, musí informovat co nejdříve nadřízeného, který vydal původní rozkaz.

67. Každý podřízený musí splnit vydaný rozkaz včas a jak nejlépe dovede. Podřízený plně odpovídá za důsledky neuposlechnutí rozkazu.

68. Domnívá-li se voják, že rozkaz nadřízeného je v rozporu s právními normami a nadřízený nezná nebo nepředvídá překážky, které brání splnění rozkazu, nebo neví, že by splněním rozkazu vznikla škoda, podřízený je povinen ho na to upozornit. Trvá-li nadřízený přesto na splnění rozkazu, musí podřízený rozkaz splnit. V takovém případě má podřízený právo si vyžádat potvrzení rozkazu písemně. Podřízený je povinen odepřít splnění rozkazu, jestliže by jeho splněním spáchal trestný čin. Tuto skutečnost hlásí neodkladně nejbližšímu nadřízenému.

69. Nastanou-li v průběhu plnění rozkazu nepředvídané okolnosti, a není-li možnost ani čas vyžádat si nový rozkaz, je podřízený povinen, pokud by doslovným splněním rozkazu vznikla škoda, jednat samostatně, podle vlastního názoru, ale ve smyslu vydaného rozkazu. Přitom přejímá odpovědnost za své jednání a co nejdříve hlásí nadřízenému způsob splnění rozkazu a důvody, které ho k tomu vedly.

11. Styk s nadřízeným

70. Vzájemné vztahy jsou založeny na oboustranném respektu, toleranci a úctě. Důstojnost vojáka je nedotknutelná. Každý podřízený a hodností nižší je povinen projevovat úctu nadřízeným a hodností vyšším jak v osobním, tak i v písemném styku.

71. Před zahájením a po skončení každého osobního jednání s nadřízeným nebo hodností vyšším musí podřízený nebo hodností nižší předepsaným způsobem pozdravit a po dobu jednání stát v základním postoji, nedostane-li jiný pokyn.

72. Každé služební hlášení nadřízenému nebo hodností vyššímu musí být stručné a jasné, písemné hlášení čitelné a bez zdvořilostních výrazů.

12. Styk s podřízeným

73. Jednání s podřízeným se vede spravedlivě, důsledně a s přihlédnutím k jeho mentalitě. To vyžaduje rozvážnost, důkladnou znalost lidí, jakož i individuální a citlivý přístup k podřízeným. Osobní příklad, znalosti, přesné plnění povinností a bezvadné chování zvyšují úctu k rozkazům, které nadřízený vydává.

Nadřízený vytváří podmínky pro demokratické vyjádření názoru podřízeného, ve svém jednání musí být kritický a sebekritický. Tuto zásadu nelze uplatnit při vydávání a plnění rozkazů.

74. Nadřízený musí ovládat své chování, být rozumným ochráncem a rádcem svých podřízených.

Nadřízený spravedlivě oceňuje výkon služby podřízených včasnou a přiměřenou odměnou, jakož i vytknutím porušení povinností, a je-li třeba, i odpovídajícím kázeňským trestem.

75. Nadřízený musí chránit a upevňovat vážnost své funkce, hodnosti a osobnosti. Nesmí připustit svévolné odchylky od povinností, předpisů a vydaných rozkazů. Je povinen vyžadovat přesnost a svědomitost, a je-li to třeba, přísně zakročit. Nesmí však za žádných okolností snižovat důstojnost podřízených. Slovní urážky a fyzické násilí jsou zakázány. V případě urážlivého jednání musí každý nadřízený proti pachateli důsledně zakročit. O protiprávním jednání musí neprodleně informovat orgány Vojenské policie.

13. Hlášení nadřízeným

76. Vojáci hlásí svým nejbližším nadřízeným:

a) onemocnění a úrazy;

b) ustanovení do funkce, odevzdání nebo převzetí funkce;

c) odchod na služební cestu nebo na dovolenou a návrat z nich;

d) odměny a tresty, které jim udělili jiní nadřízení, jmenování do vyšší hodnosti;

e) porušení ustanovení vojenských předpisů, které jim bylo vytknuto nebo které zjistili u jiných vojáků;

f) porušení bezpečnostních opatření a opatření k bezpečnosti a ochraně zdraví;

g) případy sebepoškozování, sebevražd a pokusů o ně;

h) ztráty výstroje, výzbroje, ostatní techniky a dalšího materiálu;

i) porušení zákonných norem ochrany utajovaných skutečností;

j) splnění rozkazu;

k) plnění rozkazů, které jim vydali jiní nadřízení;

l) zahájení trestního stíhání vlastní osoby nebo svého podřízeného.

77. Vojáci při hlášení uvádějí svou funkci, vojenskou hodnost, příjmení a důvod hlášení.

Například: ?Pane majore, velitel 3. mechanizované roty kapitán Nový. Hlásím svůj odchod na řádnou dovolenou.?

78. Příslušníci hodnostních sborů rotmistrů, praporčíků a důstojníků, kteří byli přeloženi k útvaru, se hlásí veliteli útvaru a po služebním zařazení k výkonu služby svému nejbližšímu nadřízenému. Velitel útvaru představí tyto osoby, které nastoupily službu u útvaru, hodnostním sborům důstojníků, praporčíků a rotmistrů na nejbližším shromáždění.

79. Přijde-li k vojenskému útvaru (jednotce) nadřízený, hlásí se mu velitel útvaru (jednotky). Ostatní vojáci, jestliže je nadřízený přímo osloví, se mu představí.

Při kontrolách se velitel útvaru hlásí předsedovi komise stejné nebo vyšší hodnosti. Je-li předseda komise hodností nižší, hlásí se veliteli útvaru sám.

Při zahájení kontroly představí velitel útvaru předsedovi komise a příslušníkům komise hlavní funkcionáře útvaru a velitele kontrolovaných jednotek.

80. Navštíví-li voják, který vykonává kontrolu, jednotku, jde mu velitel jednotky vstříc a podá mu hlášení, má-li stejnou nebo vyšší hodnost. Přijde-li k jednotce společně s velitelem útvaru, podává se mu hlášení tehdy, má-li stejnou nebo vyšší hodnost než velitel útvaru.

Přijde-li k útvaru v době kontroly nadřízený, podá mu hlášení velitel útvaru (jednotky) a voják, který vykonává kontrolu, se představí.

81. Dostaví-li se k útvaru příslušníci jiného útvaru k plnění určených úkolů (např. k převzetí materiálu), ohlásí veliteli útvaru účel svého příchodu. Velitel útvaru se jim hlásí, jsou-li hodností vyšší. V ostatních případech se hlásí veliteli útvaru příchozí.

82. Všechny požadavky a pokyny předávají kontrolní orgány nebo příslušníci jiného útvaru, kteří plní určené úkoly, prostřednictvím velitele útvaru. Veliteli útvaru rovněž oznamují závěry kontroly nebo splnění určených úkolů.

14. Vojenská zdvořilost a chování vojáků

83. Při vzájemném styku jsou všichni vojáci povinni zachovávat zdvořilost. Při služebním jednání si vojáci vzájemně vykají.

Při osobním styku se uvádí vojenská hodnost bez titulů a vědeckých hodností.

Prezident republiky a ministr obrany ČR se oslovují ?Pane prezidente!??Pane ministře!?

Podřízený (hodností nižší) oslovuje nadřízeného (hodností vyššího) slovem pane (paní) a jeho (její) hodností. Například: ?Pane desátníku!?, ?Pane rotmistře!?, ?Paní kapitánko!?, ?Pane plukovníku!? Civilní osoby se oslovují slovem pane (paní) a jeho (její) funkcí. Například: ?Pane náměstku!?, ?Pane náčelníku!?, ?Paní ředitelko!? Při ústním styku s generálem jakékoli hodnosti se oslovuje slovy: ?Pane generále!? V písemném styku se používá úplná hodnost, např.: ?Pane generálporučíku!?

Mužstvo se navzájem oslovuje hodností a příjmením nebo jen hodností. Například: ?Vojíne Veselý!?, ?Vojíne!? Zastávají-li však příslušníci mužstva funkci, která je opravňuje vydávat rozkazy, oslovují se slovem pane (paní) a připojením příslušné funkce. Například: ?Pane dozorčí!?

Nadřízený nebo hodností vyšší oslovuje podřízené nebo hodností nižší slovem pane (paní) a jejich hodností nebo hodností a příjmením. Například: ?Pane plukovníku!?, ?Majore Vondro!?, ?Paní nadporučice!?, ?Rotná Nováková!?, ?Pane četaři!?, ?Desátníku Čejko!?, ?Pane svobodníku!?, ?Vojíne Liško!?

84. Voják, který podává nebo přijímá hlášení, zdraví rukou a připaží po ukončení hlášení. Předchází-li hlášení povel ?POZOR!?, voják, který hlášení podává, připaží až po vydání povelu ?POHOV!?

85. Chce-li voják oslovit jiného vojáka v přítomnosti nadřízeného nebo hodností vyššího, musí si k tomu vyžádat svolení. Například: ?Pane plukovníku, dovolte mi promluvit s kapitánem Pavelkou.? nebo ?Pane plukovníku, dovolte mi promluvit s panem kapitánem.?

86. Vojáci musí být příkladem vzorného chování, vysoké kulturnosti v jednání, skromnosti a sebeovládání. Musí dodržovat požadavky občanské morálky a jsou povinni důstojně se chovat ve vojenských objektech a na veřejnosti.

Jestliže prostor, kde se voják setká s nadřízeným (hodností vyšším) nedovoluje oběma volně projít, je podřízený (hodností nižší) povinen ustoupit z cesty a pozdravit; chce-li podřízený za obdobných podmínek projít kolem nadřízeného (hodností vyššího), musí jej požádat o dovolení. Například: ?Pane majore, dovolte mi projít.?

15. Vzdávání pocty

87. Pozdrav je vnějším projevem úcty a ukázněnosti vojáků. Vojáci jsou povinni se při setkání navzájem zdravit podle zásad, které stanovuje Cvičební řád ozbrojených sil České republiky (Zákl-2).

Podřízení a hodností nižší zdraví první.

Vojáci vzdávají poctu:

a) prezidentovi republiky;

b) státní vlajce ČR nesené v čele průvodu, slavnostně vztyčované a snímané;

c) při hraní státní hymny ČR;

d) vlajce prezidenta republiky;

e) hrobu Neznámého vojína;

f) památníkům, kde jsou pohřbeni vojáci, kteří padli v bojích za svobodu a nezávislost naší vlasti;

g) bojovým zástavám.

88. Útvary a jednotky v semknutém tvaru vzdávají poctu na povel:

a) prezidentovi republiky;

b) předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR;

c) předsedovi Senátu Parlamentu ČR;

d) předsedovi vlády ČR;

e) ministrovi obrany ČR;

f) všem přímým nadřízeným, generálům, jakož i funkcionářům, kteří byli pověřeni řízením kontroly u útvaru (jednotky).

89. Útvary a jednotky vzdávají poctu na povel také:

a) státní vlajce ČR nesené v čele průvodu, slavnostně vztyčované a snímané;

b) při hraní státní hymny ČR a hymen jiných států;

c) vlajce prezidenta republiky;

d) hrobu Neznámého vojína;

e) památníkům, kde jsou pohřbeni vojáci, kteří padli v bojích za svobodu a nezávislost naší vlasti;

f) bojovým zástavám.

90. Vzdávají-li útvary a jednotky poctu v semknutém tvaru představitelům uvedeným v čl. 88 tohoto řádu, hraje se uvítací pochod a státní hymna ČR.

Vzdávají-li útvary a jednotky poctu přímým nadřízeným, počínaje velitelem útvaru, při slavnostních příležitostech, hraje se uvítací pochod.

91. Při jiné činnosti, na shromážděních, v učebnách apod. se k uvítání nadřízených velí ?POZOR!?, a pokud přítomní sedí, velí se předem: ?VZTYK!? Povel vydává ten, kdo první uvidí přicházet nadřízeného. Na tento povel se všichni přítomní otočí směrem k přicházejícímu nadřízenému a zaujmou základní postoj.

Funkcí nebo hodností nejvyšší jde vstříc přicházejícímu nadřízenému, vzdá mu poctu a podá hlášení. Nadřízený přijme hlášení a dá pokyn velet: ?POHOV!? Osoba, která podává hlášení, pak vydá tento povel.

92. Povel ?POZOR!? se velí při každém příchodu nadřízeného k útvaru nebo jednotce, avšak hlášení se podává pouze při jeho prvním příchodu toho dne. V přítomnosti vyššího nadřízeného se povel pro vzdání pocty nižšímu nadřízenému nevydává a nepodává se mu ani hlášení.

Před zahájením a po ukončení každé vyučovací (výcvikové) hodiny se velí: ?POZOR!?

Před hlášením nadřízenému se velí ?POZOR!? jen tehdy, jsou-li hlášení přítomni i další vojáci.

93. Při slavnostních příležitostech, kdy se hraje státní hymna ČR nebo hymny jiných států a útvary (jednotky) jsou v semknutém tvaru, velí velitel ?POZOR!?, a jsou-li vojáci vyzbrojeni, velí: ?POZOR! K poctě - ZBRAŇ!? Zařazení velitelé, počínaje veliteli čet, zdraví rukou.

94. Pocty se nevzdávají:

a) je-li vyhlášen bojový poplach;

b) při přesunech v proudu, při zastávkách a na taktických cvičeních;

c) na velitelských a naváděcích stanovištích a spojovacích uzlech;

d) na palebné čáře a v palebném postavení při střelbě;

e) na letištích při výcviku v létání;

f) při speciálních činnostech na místě trestného činu;

g) při hospodářských pracích, při výcviku v terénu, při speciálním výcviku, při práci v dílnách, parcích vojenské techniky, kuchyních, hangárech a laboratořích, při sportovních a kulturních akcích a náboženských obřadech;

h) při jídle, osobní hygieně a v ubytovacích prostorech od večerky do budíčku;

i) v místech pro nemocné, na ošetřovnách a v nemocnicích v prostorách pro ošetřování nemocných.

V uvedených případech podává velitel nebo z přítomných hodností nejvyšší nadřízenému pouze hlášení. Například: ?Pane kapitáne, velitel roty poručík Prokop. 2. tanková rota provádí výcvik v řízení bojových vozidel.?

95. Osloví-li nadřízený nebo hodností vyšší podřízeného, podřízený se k němu otočí čelem, zaujme základní postoj a hlásí svou funkci, hodnost a příjmení. Například: ?Pane majore, náčelník štábu 3. mechanizovaného praporu kapitán Janda.? nebo ?Pane poručíku, velitel tanku desátník Starý.?

96. Nadřízený, kterému se podává hlášení, zdraví vojenskou jednotku jejím názvem a slovem: ?NAZDAR!? Příslušníci jednotky odpovídají: ?ZDAR!? Například: ?1. mechanizovaný prapore! NAZDAR!?

Při loučení je postup i pozdrav stejný.

97. Voják, kterému nadřízený blahopřeje nebo kterého odměňuje, odpoví: ?Sloužím vlasti.? Vojenský útvar (jednotka), jemuž nadřízený blahopřeje nebo jej odměňuje, odpoví: ?Sloužíme vlasti.?

16. Prokazování totožnosti

98. Každý voják je povinen prokázat svoji totožnost, je-li k tomu vyzván podle zákona[12]).

Prokázat svou totožnost jsou povinny všechny osoby, které vstupují do vojenských objektů. Vojenské pořádkové hlídky jsou oprávněny kontrolovat propustkové knížky vojáků stejné nebo nižší hodnosti ke zjištění jejich oprávněnosti pobývat mimo vojenský objekt. V ostatních případech požádají o pomoc Vojenskou policii.

HLAVA 2
VOJENSKÁ KÁZEŇ

1. Všeobecná ustanovení

99. Vojenská kázeň spočívá v řádném plnění povinností vojáka[13]).

100. Vojenské kázeňské pravomoci podléhají vojáci v základní nebo náhradní službě, vojáci v záloze povolaní na vojenské cvičení a vojáci z povolání.

101. Pravomoc udělovat kázeňské odměny a ukládat kázeňské tresty vojákům v základní nebo náhradní službě, vojákům v záloze povolaným na vojenské cvičení a vojákům z povolání má prezident republiky, ministr obrany ČR a v rozsahu, který stanovuje tento řád, i velitelé, náčelníci, ředitelé a jiní vedoucí zaměstnanci organizačních celků Ministerstva obrany a součástí ozbrojených sil na všech úrovních, jejich zástupci, jakož i náčelníci štábů (dále jen orgány s kázeňskou pravomocí).

102. Prezident republiky a ministr obrany ČR mohou vůči všem vojákům uplatňovat kázeňskou pravomoc v rozsahu ustanovení § 26, § 27 a § 29 zákona č. 220/1999 Sb., § 52 a § 53 zákona č. 221/1999 Sb. Náčelník Vojenské kanceláře prezidenta republiky má vůči vojákům Vojenské kanceláře prezidenta republiky a vojákům Hradní stráže kázeňskou pravomoc jako ministr obrany ČR.

103. Ostatní orgány s kázeňskou pravomocí jsou zmocněny udělovat kázeňské odměny a ukládat kázeňské tresty v rozsahu stanoveném v přílohách 6 až 9 tohoto řádu.

104. Zástupci velitelů a náčelníci štábů mají vůči svým podřízeným kázeňskou pravomoc o jeden stupeň nižší než jejich nejbližší nadřízení velitelé.

105. Orgány s kázeňskou pravomocí, jejichž funkce nejsou v tomto řádu uvedeny, mají vůči svým podřízeným kázeňskou pravomoc, která odpovídá vojenské hodnosti plánované v tabulkách počtů pro jejich služební zařazení:

a) poddůstojníci a příslušníci hodnostního sboru rotmistrů pravomoc velitele družstva;

b) příslušníci hodnostního sboru praporčíků, podporučík a poručík pravomoc velitele čety;

c) nadporučík a kapitán pravomoc velitele roty (baterie);

d) major, podplukovník a plukovník pravomoc velitele útvaru;

e) brigádní generál pravomoc velitele svazku;

f) generálmajor, generálporučík a armádní generál pravomoc velitele svazu.

106. Občanští zaměstnanci ozbrojených sil a Ministerstva obrany (dále jen občanští zaměstnanci), kteří jsou vedoucími zaměstnanci, mají vůči přímým podřízeným kázeňskou pravomoc, která odpovídá zastávané funkci.

107. Při zastupování nebo při dočasném pověření výkonem služby v jiném služebním zařazení, je-li to uveřejněno v rozkaze velitele, má nadřízený kázeňskou pravomoc, která přísluší tomuto služebnímu zařazení.

108. K rozhodování o udělování kázeňských odměn a ukládání kázeňských trestů vojákům z povolání mohou orgány s kázeňskou pravomocí zřizovat kázeňské komise jako poradní orgány, ve kterých jsou zejména vojáci stejné nebo vyšší hodnosti.

2. Kázeňské odměny

109. Vojákům v základní nebo náhradní službě a vojákům v záloze povolaným na vojenské cvičení se udělují tyto odměny:

a) pochvala;

b) prominutí uloženého kázeňského trestu;

c) pochvalný list;

d) věcný nebo peněžitý dar;

e) udělení čestného odznaku;

f) krátkodobé volno k opuštění útvaru na dva dny, které se uděluje mimo stanovené dny nepřetržitého odpočinku;

g) mimořádné jmenování do vyšší hodnosti.

110. Vojákům z povolání se udělují tyto kázeňské odměny:

a) písemná pochvala;

b) prominutí dříve uloženého kázeňského trestu nebo jeho zahlazení;

c) peněžitý nebo věcný dar.

111. Při volbě druhu kázeňské odměny se vychází z konkrétních výsledků, kterých voják dosahuje při vojenském výcviku, plnění služebních úkolů a plnění služebních povinností; přihlíží se přitom k jeho dosavadnímu výkonu vojenské služby.

112. Rozhodnutí o udělení kázeňské odměny vyhlašuje v rozkaze orgán s kázeňskou pravomocí, a to zpravidla slavnostním způsobem a osobně, před nastoupenou jednotkou nebo na shromáždění vojáků.

113. Kázeňská odměna mimořádné jmenování do vyšší hodnosti spočívá ve jmenování do hodnosti o jeden stupeň vyšší v rámci hodností stanovených pro poddůstojníky a pro hodnostní sbory rotmistrů, praporčíků nebo důstojníků. Ve výjimečných případech může vojáka v základní nebo náhradní službě a vojáka v záloze povolaného na cvičení mimořádně jmenovat do vyšší hodnosti o více hodností prezident republiky nebo ministr obrany ČR. Ministr obrany nemůže jmenovat do hodnosti generála.

| Autor: Jester 1 | Vydáno dne 04. 11. 2011 | 20618 přečtení | Počet komentářů: 91 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek